Prvákem na PRIGU: Adaptační kurz v Jeseníkách

Začít střední školu může být plné nejistot. Nové prostředí, nové tváře, nová očekávání. Prváci z PRIGA však měli možnost všechno tohle zvládnout s úsměvem na tradičním adaptačním kurzu v srdci Jeseníků. Jak vypadalo pět dní her, výletů, večerních zpěvů a nových přátelství vám v následujícím článku popíše naše nová redaktorka a fotografka, Barbora Nová z 1A.

Ve dnech 18.–22. srpna jsme se jako čerství žáci prvních ročníků zúčastnili tradičního adaptačního kurzu v krásném prostředí Jeseníků. Naším přechodným domovem se stal penzion Praděd v Karlově. Hlavním cílem pobytu bylo nejen se lépe poznat, ale také naučit se spolupracovat, komunikovat a vytvořit dobrý týmový duch už na samém začátku našeho studia.

Co jsme zažili?

Do kurzu jsme vstupovali s určitými obavami… nové místo, noví spolužáci, nová škola. Ale tyto pochyby rychle vystřídal smích, dobrá nálada, zábavné hry a týmový pokřik, který jsme si hned první den společně vymysleli.

Během pěti dnů nás čekal opravdu nabitý program. Nechyběly seznamovací hry, týmové výzvy ani oblíbený „Pohár tety Kateřiny“, který prověřil nejen naše dovednosti, ale i týmového ducha. V této soutěži se úspěšně na stupních vítězů umístily: Šarlota Šenková, Adéla Slavíková a Amálie Oplt. Gratulujeme!

Nechyběly sportovní soutěže, při kterých jsme se hodně nasmáli a zároveň poznávali jeden druhého. Hráli jsme například i baseball, který nás měl připravit na poslední zakončovací soutěž poháru. Právě tahle hra byla nejen zábavná, ale pomohla nám ještě více utužit týmového ducha.

Hudba, tanec a táborák

Večery měly svou nezapomenutelnou atmosféru. Kromě tance, hudby a soutěží jsme si společně zazpívali i legendární píseň „Zuzi, Zuzano“, kterou doprovodila kapela Mustang. V taneční soutěži zvítězila skupina Jinjangoví ježci, jejichž choreografie nás přenesla zpět do dob country a westernu. Hudba zněla i u večerního táboráku, kde jsme si s chutí opekli buřty a užili pohodové chvíle.

Výšlapy, rozhledny a historie

Nechyběly ani výlety do okolní přírody. Vystoupali jsme například na vyhlídkovou věž v Dolní Moravici, která měří 31 metrů a za dobré viditelnosti nabízí výhled na Hrubý Jeseník, Beskydy i Vysoké Tatry. Další zastávkou byla chata Alfrédka, která má zcela jedinečnou historii. Původně sloužila jako lovecký zámeček pro hraběte Harracha. I když v roce 2002 vyhořela, její kamenné základy dál nesou historii místa.

A co jsme si odnesli?

Na závěr kurzu jsme se naučili školní pokřik, kterým jsme jako „budoucí elita národa“ s hrdostí naplnili okolní lesy. Ale hlavně jsme odjížděli s pocitem, že škola není jen o učení a známkách, ale i o zážitcích, přátelství a společné cestě. Každý z nás si odvezl domů nové kamarády, spoustu smíchu a vzpomínek, které nás budou provázet celým studiem.

Barbora Nová, 1A