Perly nejenom Bavorska
Bavorské Alpy, čokoládovna jako z pohádky, Husův odkaz i nejvyšší hora Německa. Šestidenní zájezd za perlami Bavorska a Švýcarska nabídl studentům nezapomenutelné zážitky, dechberoucí výhledy i dotek historie. Reportér PRIGO PRESSu Martin Novák přináší osobní cestovatelský deník plný dojmů, fotek a postřehů, které vás přenesou přímo do centra dění.
Na začátku školního roku se skupina dobrovolníků zúčastnila šestidenního poznávacího zájezdu za perlami Bavorska a Švýcarska. Jako jeden z účastníků a zástupce PRIGO Pressu vám prostřednictvím vlastních fotografií a zážitků přiblížím, co všechno jsme během necelého týdne zažili.
Začínáme v Mnichově
Bavorsko, největší a druhá nejlidnatější spolková země Německa, leží na jihu země. Jeho metropolí je Mnichov, město s více než 1,5 milionem obyvatel. A právě tam začalo naše dobrodružství.
Mnichov jsem navštívil už několikrát, ale stále mě fascinuje. Nejvíce mě tentokrát zaujalo metro, které mi ve všech ohledech přišlo lepší než to pražské. Nad městem se tyčí Bavorské Alpy a jejich vody napájí řeka Isar, která Mnichovem protéká.
Autobus nás vysadil v Olympijském parku, dějišti letních olympijských her z roku 1972. K hrám se pojí smutná událost, která má spojitost i se současností. Palestinští teroristé tehdy unesli a zavraždili izraelské sportovce, kvůli čemuž byly hry na čas pozastaveny. Další zajímavost je, že samotný park byl vybudován na sutinách z bombardování Mnichova během druhé světové války. Dnes slouží jako rekreační a kulturní centrum.
Nedaleko jsme navštívili BMW Welt, futuristickou budovu, kde automobilka prezentuje své vozy i značky Rolls-Royce a Mini. Pokud si zde své auto zakoupíte, můžete si ho převzít ve speciálním patře, a při příplatku si užít i stylový zážitek. Vedle se nachází muzeum značky a výšková budova s vedením společnosti, tam jsme bohužel nenahlédli.
Centrum Mnichova a historické perličky
Poté jsme se metrem přesunuli do centra města. Z množství památek zmíním alespoň ty nejzajímavější: Jednou z prvních byla slavná pivnice Hofbräuhaus, vyzdobená tradičními bavorsko-lidovými motivy. Výroba místního piva Hofbräu má dlouhou historii a prostory pivnice slouží i pro společenské a kulturní akce.
Následovala monumentální Katedrála Panny Marie se dvěma věžemi, které se staly symbolem města. V interiéru najdete mimo jiné hrobku císaře Ludvíka IV. Bavora a také záhadnou „ďáblovu stopu“. Podle pověsti architekt Jörg von Halsbach neměl dost financí pro stavbu katedrály (pravda), a tak poprosil o pomoc samotného ďábla. Ten mu poskytl peníze pod podmínkou, že v kostele nebudou žádná okna, aby vevnitř byla tma. Ďábel při kontrole z hlavního vchodu okna skutečně neviděl, byla totiž šikovně schovaná za sloupy (toho vitrážového okna vzadu si teď nevšímejte). Když si uvědomil, že byl oklamán, v hněvu dupl a otisk jeho stopy zůstal v kamenné podlaze dodnes.
Poslední bod na seznamu se pojí i s českou historií. U náměstí Königsplatz s velkým množstvím muzeí (např. Glypotéka) se nachází bývalá kancelář Adolfa Hitlera. Zde byla dne 28. září 1938 podepsána Mnichovská dohoda. Dnes zde sídlí Vysoká škola umění a hudby… ironie dějin. Místo připomíná pouze skromná destička s česko-německým textem. Vedle školy dodnes stojí betonové zbytky původních pomníků padlých účastníků neúspěšného „pivního puče“ – pomníky, které dnes zarůstá tráva.
Z Alpid do výšek – Zugspitze a geologické divy
Na další den jsem se opravdu těšil, protože nás čekal výlet do Alp a výstup na nejvyšší horu Německa. Než jsme se ale dostali k samotnému cíli, udělali jsme si zastávku v lyžařském středisku Garmisch-Partenkirchen. Právě zde se konají slavné závody ve skocích na lyžích v rámci světového poháru.
Zajímavým zážitkem byla také návštěva soutěsky Partnachklamm. Vytesaná do skal a zpřístupněná mosty a chodníky, vytváří dramatické scenérie a ukazuje surovou krásu horské přírody.
Poté jsme se přesunuli na horskou železniční stanici, kde na nás už čekal vlak. Ono to není tak úplně vlak, ale o tom až později. Čekala nás 75minutová dlouhá cesta do vnitra Alp. Čím blíž jsme byli, tím se zvyšovalo stoupání a zastávky byly už prakticky jenom nástupiště v lese. Po zastávce Rifferliß jsme vjeli do skály a po nějakou dobu nám výhled z okna tvořily vlhké kamenné zdi a sem tam únikový východ.
Náhle jsme vyjeli do prosklené budovy. To byla naše konečná zastávka Zugspitzplatt. Cesta vedla 4,5 kilometru dlouhým tunelem přímo skrz horu. Sklon trati místy dosahoval neuvěřitelných 25 %, což je na železnici opravdu extrémní. Vlak je také unikátní, protože většinu své trasy jede jako klasický vlak po normálních kolejích, ale později se připne na pomocnou kolej a pokračuje coby zubačka. Venku nás přivítal čerstvý alpský vzduch, zasněžené kamenné svahy hor a krásný výhled do okolí. Měli jsme štěstí, na soutěsce pršelo a bylo zataženo, ale jak jsme přijeli nahoru, krásně se vyjasnilo.
Lanovkou jsme se následně vyvezli až na samotný vrchol Zugspitze (2962 m n. m.), nejvyšší horu Německa. Leží na hranici s Rakouskem, a tak část komplexu na vrcholu patří právě rakouské straně. Z vrcholu se nám naskytl dechberoucí výhled a nad hlavami nám kroužila hejna kavčat žlutozobých, které zde hnízdí a které zdatně plachtily vzduchem.
Lanovkou jsme sjeli i dolů. Stanice lanovky leží hned vedle jezera Eibsee, kolem kterého projíždí i zubačka.
Z Německa do Švýcarska – tropy, husité i čokoláda
Třetí den jsme se pomalu přibližovali ke Švýcarsku. Poslední chvíle v Německu jsme strávili u Bodamského jezera. Zajímavost je, že jezero významně mění klima v okolí a společně s rozlohou 536 m2 tvoří až mořské prostředí. Díky tomu zde obyvatelé úspěšně pěstují palmy a různé tropické rostliny přímo na svých zahradách.
Trajektem jsme se přeplavili na druhý břeh, odkud jsme se vydali na květinový ostrov Mainau. S pevninou je propojen mostem a najdete zde botanickou zahradu, obří sekvoje, zámeček i známý motýlí dům Schmetterlingshaus. Právě motýlí dům mě zaujal nejvíce, s rozlohou několikanásobně převyšující ostravskou Papilonii nabízí setkání s desítkami druhů. Při troše štěstí zde uvidíte i martináče atlase, největšího motýla na světě.
Následovala návštěva historické Kostnice, města neodmyslitelně spojeného s českými dějinami. Právě zde byl souzen a v roce 1415 upálen mistr Jan Hus. I když to německou historii nijak zvlášť neovlivnilo, Hus je zde vnímán jako revolucionář a hrdina. Dokonce jedna loď na trajektu je pojmenována jako Tábor – po městě založeném husity.
Velmi zajímavá byla i návštěva katedrály Panny Marie, kde zaznělo ikonické „Neodvolám!“, ale také Husův dům, kde v době koncilu přebýval. Dnes ho vlastní Česká republika a slouží jako muzeum.
Čokoláda, Rýn a švýcarská idyla
Po Kostnici jsme se přesunuli do Švýcarska. První zastávkou byla čokoládovna Maestrani, výrobce známých značek Minor a Munz. Celá návštěva byla pojatá velmi zábavně: interaktivní expozice s ochutnávkami a možností vyrobit si vlastní tabulku čokolády připomínala prostředí z filmu o Willi Wonkovi. Chyběli už jen zpívající Oompa-Loompové a čokoládová řeka. Naštěstí se ale nikdo neztratil a všichni jsme si odvezli sladký suvenýr.
Poslední večer jsme zakončili návštěvou Rýnských vodopádů, které patří mezi největší v Evropě. Jejich hučení a síla vody byly opravdu impozantní. Z vyhlídek jsme mohli sledovat, jak voda naráží do skal, a pro zájemce byla možnost svézt se lodí až k ostrůvku s rozhlednou. Informační tabule navíc ukázaly, jak se tok Rýna v průběhu tisíciletí měnil, například před 200 000 lety tekla řeka zcela jinudy.
Curych, Rigi a návrat domů
Závěrečný den zájezdu jsme zahájili v Curychu, největším městě Švýcarska (nikoli však hlavním – tím je Bern).
Po krátké procházce městem jsme absolvovali kombinovanou cestu lodí, vlakem a zubačkou až na horu Rigi.
Rigi s výškou 1797 m n. m. sice není nejvyšší horou v okolí, ale má pro Švýcary velký historický význam, neboť právě zde se podle tradice spojily první kantony, které daly základ dnešnímu Švýcarsku. Dá se říct, že Rigi je pro Švýcary tím, čím je pro nás Říp. Co mě překvapilo, byla hustá zástavba téměř až na vrchol: vesnice, pastviny, typické chalupy… vše s dechberoucím výhledem do údolí.
Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že zájezd jsme si opravdu užili. Nejenže jsme „prodloužili prázdniny“, ale také jsme získali spoustu nových zážitků a vědomostí. Hodně z míst, která jsme navštívili, bych si rád prohlédl znovu, například Zugspitze mě okouzlila natolik, že bych se tam jednou chtěl vrátit v zimě a zalyžovat si. Zajímavá pro mě byla i prohlídka Mnichova, protože jak jsem na začátku zmiňoval, Mnichov jsem již párkrát navštívil, ale hodně informací a míst pro mě bylo nových.
Taky jsem měl konečně příležitost strávit čas s kamarádem, s nímž si nestihnu popovídat ve škole. Děkujeme učitelkám za skvělou atmosféru i organizaci, průvodci za zasvěcený výklad a hodnému nočnímu dozoru za klidný spánek.
Pokud budete mít možnost se takového zájezdu zúčastnit, neváhejte! Můžete si tím třeba i vylepšit známku z němčiny 😉.
Martin Novák, P4A
📸 Všechny fotografie v článku pořídil autor během zájezdu.
