Strašidelná povídka – 2. díl

PODOBNÝ HLAS 

Ve škole jsem se s nikým nepodělila o svůj děsivý sen a pomalu jsem na něj zapomínala. Přežívala jsem nudné hodiny a na poslední hodinu jsem se musela přesunout do jiné učebny. Procházela jsem chodbou školy a slyšela jsem nějakého muže se smát. Měl podobný smích jako hlas, který jsem slyšela v noci. Čím blíž jsem byla ke třídě, do které jsem šla, smích byl stále podobnější, vlastně byl na chlup identický.  

Přišla jsem do té třídy a potkala jsem dva kluky, kteří tam měli vyučování přede mnou. Jeden z nich se na mě podíval a oskenoval si mě od hlavy k patě. Když svůj zrak vracel směrem k mému obličeji, zastavil se na mém hrudníku. Jak tak chvíli civěl, zmohla jsem se jen na slova: „Opravdu jsi až tak povrchní?“ Hned se mi podíval do tváře a jemně se pousmál. Jeho kamarád, oproti němu mužnější a na pohled vyspělejší, se začal hlasitě smát. Zase ten smích. Byl to on, jehož smích mi utkvěl v hlavě, ale nikdy předtím jsem ho mluvit, ani se smát neslyšela.  

Čekala jsem, že odejdou, a já ten smích uslyším pořád. Oni ale stáli, přestali se smát a ten, jehož smích byl totožný jako v noci, promluvil: „On je vrchol povrchnosti, z toho si nic nedělej… Ale dávej si na něj pozor…,“ odmlčel se na chvíli. „Jak se jmenuješ?“ Stála jsem jako opařená, nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku. Proč se mi v noci zdálo, že se mnou mluví tenhle neznámý kluk? V pravou chvíli přišel můj učitel, který přerušil jejich čekání na mou odpověď a vyhnal je ven, než jsem stihla odpovědět. Byla jsem v té třídě zatím sama, tak jsme s mým učitelem čekali na všechny ty opozdilce, kteří přišli pár vteřin po zvonění. 

Spolužák, který mi za celé 3 roky, které se známe, neřekl ani slovo, mi podal nějaký papírek se slovy: „Tohle ti posílá nějaký kluk, který stál před naší třídou.“ Otevřela jsem pečlivě složený papírek a přečetla jsem si vzkaz. 

 Vystupuju na stejné zastávce jako ty, asi bydlíme poblíž, rád ti někdy zpříjemním cestu  

David (ten, který není povrchní) „

Takže ten hlas, který jsem v noci slyšela, patřil nějakému Davidovi, který bydlí blízko mě. Zná mě z tramvaje? Sleduje mě? Bydlí vedle? Nevloupal se mi do bytu? Hulákal na mě přes okno? Slyšela jsem ho vůbec někdy předtím? Nehalucinovala jsem? Měla jsem tolik otázek, na které jsem neznala odpověď… 

Pokračování příště…