Strašidelná povídka – 11. díl
… aneb všemu je jednou konec.
Dny ubíhaly jako splašené, náročnost školního shonu byla na všech studentech cítit, každý se snažil mít co nejlepší výsledky, i když kvůli tomu musel tak trošku kašlat na kamarády. Dlouho jsem o Davidovi nic moc neslyšela, občas jsme se potkali na chodbě, pozdravili se, dělali, že jsme staří známí, ale hlavně jsme úplně ztratili kontakt. Vůbec mi to nevadilo.
Na konci školního roku jsme si popřáli hezké prázdniny. Myslela jsem, že tím to hasne. David mě ale rychle vyvedl z omylu větou: „Ty plavky, které sis večer zkoušela kvůli koupáku, ti moc sluší…“ Vyděsila jsem se, nechápala jsem, že mě ZASE sledoval… Vykřikla jsem: „Jak to sakra víš?“ Ale on se jen usmál a odešel.
Celý den jsem přemýšlela, co se to stalo. Že by mnou byl celou tu dobu posedlý, ale snažil se působit nenápadně? Večer jsem mu napsala, co to mělo znamenat. Zprávu si ihned přečetl, ale už neodpověděl. Ráno jsem vstala, oblékla si plavky a šaty, sbalila si tašku a vydala se s kamarády na koupaliště. Pořád jsem měla pocit, že mě někdo sleduje.
Někdy kolem poledne nám kamarádka Eliška oznámila, že za námi přijde její nový přítel. Byli jsme všichni zvědaví, co si přivede. Přišel David. Eliška nám ho všem představila a já pochopila, že David byl nejspíše zrovna s Eliškou, když jsme se předevčírem domlouvaly, jaké plavky na sebe. S Eliškou jsme si ty plavky fotily, takže David už mě opravdu nestalkuje, teď už má svou Elišku.
S Davidem jsem se od té doby už neviděla, ale z doslechu vím, že se má dobře a že už se u něj neprojevují žádné zvláštnosti. Možná to bylo celé jen ošklivou shodou náhod, možná jsem jen byla paranoidní, nebo jsem naopak možná byla obětí psychopata…