Povídej: Jak si k sobě najít cestu

Vztah k sobě se netvoří jen ve chvílích, kdy se nám daří. Mnohem víc o něm vypovídá to, jak se sebou zacházíme, když chybujeme, pochybujeme nebo nejsme spokojení. Jak ztišit příliš kritický vnitřní hlas a začít k sobě přistupovat s větší laskavostí? Právě tomu se věnuje další díl série Povídej.

V minulých článcích jsme se věnovali poruchám příjmu potravy, vztahu k vlastnímu tělu i tomu, jak sami k sobě mluvíme. Možná jste při čtení zjistili, že se vás některá témata dotýkají víc, než jste čekali. A možná vás napadla otázka: Co s tím vlastně dělat?

Jak si najít vztah k sobě samému?

To je otázka, na kterou neexistuje jednoduchá odpověď. A možná je důležité říct hned na začátku, že většina lidí nemá vztah k sobě takový, jaký by si přála. Není to selhání. Je to realita, o které se příliš nemluví.

Mít dobrý vztah k sobě neznamená být se sebou pořád spokojení. Neznamená to milovat každou část sebe sama nebo se nikdy necítit špatně. Jde spíš o to, jak se k sobě chováme ve chvílích, kdy se nám nedaří. Jak o sobě přemýšlíme, když se nikdo nedívá. Jaký hlas v sobě posloucháme. A právě ten hlas bývá často tím největším problémem.

Jsme zvyklí být na sebe přísní. Kritizovat se za chyby, porovnávat se s ostatními, hledat na sobě to, co není dost dobré. Postupně se z toho stává něco automatického. Něco, co už ani nevnímáme jako problém, ale jako pravdu. Jenže způsob, jakým sami k sobě mluvíme, má velký vliv na to, jak se cítíme.

Možná se snažíte změnit své tělo, své návyky nebo chování, protože máte pocit, že pak bude všechno lepší. Že pak se sebou budete konečně spokojení. Jenže pokud se nezmění vztah, který máme sami k sobě, samotná změna nemusí přinést pocit, který od ní očekáváme. Protože svůj vnitřní hlas si bereme všude s sebou.

Nejde o to začít se hned milovat. Zní to hezky, ale pro spoustu lidí je taková představa velmi vzdálená. Možná je prvním krokem něco mnohem menšího, přestat být k sobě tak krutí.

Zkuste si někdy všimnout, co si o sobě říkáte. Jak reagujete na vlastní chyby. Řekli byste totéž i někomu, na kom vám záleží? Pokud ne, proč to říkáte sami sobě?

Budovat vztah k sobě není něco, co se podaří ze dne na den. Je to proces. Někdy pomalý, někdy nepříjemný, někdy plný kroků zpátky. Ale i malé změny mají smysl.

Vztah k sobě nevzniká tím, že se změníte. Vzniká tím, jak se k sobě chováte už teď. A právě tady někde začíná cesta.

Anna Hlaváčová, P3A