Povídej: Poruchy příjmu potravy aneb Když se z jídla stane boj

Poruchy příjmu potravy nejsou jen extrémní případy, o kterých slýcháme v médiích. Často začínají nenápadně – výčitkami po jídle, strachem z některých potravin nebo pocitem, že si musíme jídlo „zasloužit“. V dalším článku série Povídej se Anna Hlaváčová zaměřuje na různé formy nezdravého vztahu k jídlu a připomíná, že i problémy, které nejsou na první pohled vidět, si zaslouží pozornost a podporu.

V předešlém článku jsme se už dotkli poruch příjmu potravy jako jedné z forem ubližování si. Téma jsme rozebírali spíše obecně, především to, že vztah k jídlu může být složitější, než se na první pohled zdá. Tentokrát bych se tomuto tématu chtěla věnovat více do hloubky a pojmenovat konkrétní problémy, se kterými se někteří z nás mohou potýkat.

Zároveň je důležité zdůraznit, že závažné nejsou jen „pojmenované“ poruchy, jako je anorexie nebo bulimie. Jakýkoliv nezdravý vztah k jídlu – výčitky po jídle, strach z určitých potravin, potřeba si jídlo „zasloužit“ nebo jeho úplné odmítání – si zaslouží pozornost. I malé věci, které se postupně stanou každodenní součástí, mohou mít velký dopad na naše prožívání i zdraví.

Mentální anorexie

Mentální anorexie se projevuje výrazným omezováním jídla, strachem z přibírání a zkresleným vnímáním vlastního těla. I při váze, která je nebezpečně nízká, má člověk pocit, že „není dost hubený/á“. K anorexii se často přidává perfekcionismus a potřeba mít vše pod kontrolou. Navenek může působit jako „disciplína“, ale ve skutečnosti je to neustálý vnitřní tlak, strach a vyčerpání. Anorexie je vážný psychický stav, který ovlivňuje celé tělo.

Mentální bulimie 

Bulimie je často méně viditelná. Člověk může navenek fungovat „normálně“, ale uvnitř prožívá cyklus přejídání a následného „napravování“, například zvracením, nadměrným cvičením nebo hladověním. Typické jsou silné výčitky po jídle a pocit selhání. I když to není navenek vidět, jedná se o vážný problém, který vyžaduje pozornost a podporu.

Záchvatovité přejídání
Tato porucha se projevuje opakovanými epizodami, kdy člověk sní velké množství jídla během krátké doby a má pocit, že to nedokáže zastavit. Na rozdíl od bulimie po těchto epizodách často nepřichází žádná „kompenzace“, jen pocit viny, stud a ztráta kontroly. I tyto méně viditelné, ale opakující se problémy s jídlem mají významný dopad na psychiku a zaslouží si řešení.

Ortorexie

Ortorexie je posedlost „zdravým“ stravováním. Na první pohled to může působit pozitivně, protože jíst zdravě je správné. Problém nastává ve chvíli, kdy jídlo začíná být zdrojem stresu, člověk se bojí sníst „něco špatného“ a omezuje se natolik, že to ovlivňuje jeho běžný život. Zdravý vztah k jídlu by neměl být plný strachu.

Jak poznat, že něco není v pořádku?

• jídlo ovlivňuje náladu víc, než by mělo,
• objevují se výčitky po každém „normálním“ jídle,
• člověk má strach jíst před ostatními,
• vlastní hodnota závisí na tom, co sní,
• myšlenky na jídlo a tělo představují každodenní zátěž.

I tyto „menší“ věci si zaslouží pozornost. Neznamená to, že nejsou vážné.

Nejsme na to sami 

Pokud se cítíte nejistě nebo potřebujete podporu, můžete se obrátit na:

• třídního učitele,
• metodika prevence,
• jiného učitele, kterému důvěřujete,
• Linku bezpečí na tel. čísle 116 111,
• Centrum Anabell – organizaci zaměřenou na pomoc lidem s poruchami příjmu potravy a nezdravým vztahem k jídlu: https://www.anabell.cz/

Poruchy příjmu potravy a nezdravý vztah k jídlu nejsou něco, na co bychom měli být sami. Ačkoli se může zdát, že jde jen o „malé“ nebo „běžné“ problémy, ve skutečnosti mají velký vliv na tělo i psychiku. Důležité je uvědomit si, že není ostuda o tom mluvit a hledat podporu, ať už u kamarádů, učitelů nebo odborníků.

Každý krok, který podnikneme k tomu, abychom byli k sobě laskavější, má smysl. Není nutné řešit všechno hned a není potřeba být na to sám či sama. Malé změny a otevřená komunikace mohou znamenat velký rozdíl.

Pamatujte: vaše hodnota nikdy nezávisí na jídle ani na číslech na váze. Každý z nás má právo cítit se dobře ve svém těle i ve své hlavě.

Anna Hlaváčová, P2A