Strašidelná povídka – 6. díl

VÍKEND

Je pátek, zítra bude konečně víkend. Dneska jsem nepotkala Davida ani jednou… to je zvláštní. Psali jsme si naposledy večer, třeba jen zaspal. No co, svět se neboří. Den jde jako po másle. Už mi zbývá jít jen na oběd a letím domů.

Jdu se převléct a najednou narazím do rozmrzelého Davida. Otočí se, zabručí a bez pozdravu odejde. Divné… Takhle narazí ještě do několika lidí. Chvíli stojím jako opařená, ale pak mě pozdraví ten jeho kamarád, co na mě koukal jako na zákusek ve vitríně.

„Neřeš ho, občas mu prostě rupne v bedně a je na všechny hnusný… Jediný slova, který dnes řek‘, byly tak vulgární, že se za něj stydím,“ upozornil mě známý neznámý. „Ahoj, jasně, třeba je to psychouš, že jo…“ zasměju se a on mi hned odpoví: „Třeba? My to o něm víme už dávno,“ směje se se mnou. „Prosím tě, vlastně se formálně neznáme. Jmenuju se …“ stihne mě přerušit než dořeknu, co jsem říct chtěla. „Vím, jak se jmenuješ. Ten magor mi o tobě básní i ve snech.“

Ty taky? Zatvářím se prapodivně a hned se vymluvím, že spěchám domů. Uteču ze školy co nejrychleji to jde a cestou si všimnu pár nehezkých pohledů. Vždyť ani nevím, kdo ti lidi jsou. Ach bože, to nemůže dopadnout dobře… ale alespoň se mi už pár dní nezdály ty hrozné noční můry…