Strašidelná povídka- 3. díl

DAVID 

Zazvonilo a já běžela na tramvaj, abych se dostala co nejrychleji domů, ale hlavně, abych nepotkala toho neznámého Davida. Tento pokus o útěk se mi ale nepovedl. Na zastávce už stál a čekal. Už z dálky na mě mával a usmíval se. Dali jsme se do řeči a vyptávali jsme se vzájemně na všelijaké obecné, ale i hloupé otázky. Byl moc přátelský, ale ten jeho hlas mě děsil. Vystoupili jsme a šli oba stejným směrem. Zastavila jsem u svého domu, rozloučila se s ním a poděkovala za zpříjemnění cesty. Šel dál a já jsem zpoza rohu našeho vchodu koukala, kam jde. Zjistila jsem, že bydlí o tři vchody dál. 

Zamrazilo mě. Došla jsem domů, opatrně jsem položila svůj batoh vedle stolu a sedla si na postel. Přemýšlela jsem, jestli to nemohl být jen nějaký vtípek… Vzala jsem do ruky svůj telefon a začala ho hledat mezi přáteli mých přátel. Jasně, našla jsem ho, ale všechny příspěvky měl jen pro přátele. Nechtěla jsem vypadat jako stalker, ale musela jsem o něm zjistit víc. Poslala jsem mu žádost a on ji během vteřiny přijal. Čím více příspěvků jsem četla, tím více mi připadal jako psychopat. Je možné, že to byl opravdu nějaký vtip, který na mě zkoušel, protože si ho vymyslela jeho zvrácená mysl? To by se se mnou přece nebavil tak horlivě… 

Nemohla jsem spát, ale byla jsem tak unavená, že jsem jen koukala do stropu a ani se nehnula. Najednou se mi zdálo, že někdo zaklepal na okno.  Vyběhla jsem a koukla se pod své okno. Nikdo tam nebyl. Otevřela jsem ho a koukala kolem dokola, ale venku nebylo ani živáčka. Zase ten smích. „Davide, není to vtipné,“ řekla jsem nahlas a otráveně. „Kdo je David? Podvádíš mě?“ ozval se hlas. Cože? Podvádím? Je to snad úchyl, který si myslí, že jsem jeho přítelkyně? 

Slyšela jsem tichý pláč. Zavřela jsem okno a ze zoufalství jen dodala: „Neboj, ať jsi kdo jsi…“ V tu chvíli mě zasáhla ostrá bolest hlavy a já omdlela. 

Pokračování příště….