Doba, kdy nás řídí virtuální realita

Také máte někdy pocit, že jste otrokem této doby ? Já ano, a to poměrně často. Dalo by se říct, že dnes je to něco naprosto běžného, ne-li součástí každodenní rutiny. Doba internetu a sociálních sítí nás doprovází poměrně krátce. Je naprosto neuvěřitelné, že za třicet let se z ničeho stalo něco tak enormního. Když to tak po sobě čtu, zní to jako ze sci-fi knihy. Alespoň já mám tento pocit. Ale teď trochu k zamyšlení, nepřipadá vám tato doba taková nějaká povrchní? Zeptejte se sami sebe. Dennodenně si utváříme názory jen podle toho, co vidíme – většinou na první pohled i přes to, že to není do hloubky.  Společnost nás k tomu tak nějak vybízí. Kdo dnes nevlastní účet na sociálních sítích? V tomto směru si myslím, že nebudeme muset dlouho hledat někoho, kdo je nemá. To, co na nich vidíme, je takový nějaký ,,virtuální” první pohled. V dobrém i špatném smyslu slova. 

Tak schválně, kolikrát za týden si musíte utřídit myšlenky a připomenout si, že se jedná o něco ,,nereálného”? Abych k vám byla upřímná, já si takovou pomyslnou ,,facku” musím dát minimálně dvakrát do týdne. 

Často se zamýšlím, zda ,,naše” generace nemá sklony k masochismu. Dobrovolně se dennodenně vystavujeme něčemu, co nás ,,činí” šťastnými. Dobrovolně se podceňujeme právě v důsledku něčeho takového, snažíme se sami sebe oklamat, že to, co je na sociálních sítích, je ,,jediná” šťastná realita. 

Špatná nálada, den, pocit… v prostoru sítí nic takového neexistuje. Když se necítíme úplně dobře, nebo máme špatnou náladu, tak se to snažíme neventilovat mezi ostatní. 

Sociální sítě vznikly jako jakási síť, kde se lidé mohou inspirovat. A přeci i inspiraci bereme s rezervou, do naší realizace dáváme sebe, své srdce a rozum. Toto nám přijde, že je naprosto běžné a normální. Tak proč tak nevnímáme média, inspirujeme se, ale nezapomeneme do výsledku, ať už je jakýkoli, dát sebe a taky kousek toho ,,selského rozumu”. 

Ono se to lépe a snáze píše a říká, než koná. To je ale jako se vším. Co jsem tímto článkem chtěla říct? To, co vidíme na sítích, je jen zlomek toho, co se děje a utváří v reálném životě. Růžové brýle jsou sice pěkné, ale mám-li být upřímná – lepší jsou při zamilovanosti, než ve virtuálním světě. 

Ty, ano právě TY. Jsi jediný/ná a jsi perfektní. Není třeba se stylizovat a měnit, abys někam zapadl/a. 

A na závěr

– MORE SOCIAL LESS MEDIA –