Zrcadlo z Erisedu

29. 1. 202129. 1. 2021 Oliver Pospíšil

Populární celospolečenské téma sociálních sítí mě v poslední době zasáhlo ve větší míře než obvykle – ať už po stránce dokumentů, které mě inspirovaly (viz zdroje), ať už diskusemi ve škole anebo snad častějším používáním těch nejpopulárnějších, jako důsledku karanténních opatření v průběhu tohoto roku. Všechny tři projevy téhož bych v tomto článku rád rozebral a jako redaktor aktivní na většině sociálních sítí, bych čtenáře pobídl, aby se nebáli kdykoliv mi napsat vlastní pohled, za který budu moc rád. Byť mnohým přijdou následující věty spíše pesimistické, hned v té předešlé se skrývá pozitivum sociálních sítí. Kdybych psal ani ne před 20 lety, vybídl bych vás k napsaní dopisu, či snad osobnímu vyhledání, ale když mi napíšete na můj Instagram, navážeme komunikaci doslova rychlostí světla + pár líných pohybů prstů. „Rychlostí“ tu míním rychlost šíření informací, kterou jsou sociální sítě tak unikátní, vždyť právě jejich rychlost stojí za tím, že se z téhož křesla mohu účastnit online hodin, sledovat představení nového iPhonu i ty nejroztomilejší pejsky, byť jsou třeba ze Seoulu, stačí si vybrat.

Sociální sítě mají nevídaný potenciál k prohloubení globalizace a propojení světa, což přispívá k tomu, že každý člověk má lepší přístup ke všemu, co ho těší, co se chce naučit nebo musí vyřešit nezávisle na tom, kde se narodil, jaké je barvy pleti, vyznání, či kulturní a národnostní příslušnosti, což je v historii světa unikátní.

Sociální sítě však nejsou jedinou oblastí lidského progresu, byť nám to tak přijde. Způsob, kterým za normálních okolností chodíme nakupovat, tedy samoobsluha, je také poměrně nový. První samoobsluhy u nás vznikly koncem 50. let minulého století, ale rozkvětu v Česku dosáhly teprve v 90. letech. V roce 1989 tvořily tradiční pultové prodejny přibližně polovinu všech prodejen a už po deseti letech to bylo pouhých 10 %. Důvodem tohoto úspěchu samoobsluh je proměna způsobu nabízení zboží. Jen se zamyslete, jak by vypadal váš nákup v takové obyčejné pultové prodejně. Takže, potřebuji máslo, rajčata, kartáček, mýdlo…, což bych si nezapamatoval, proto bych si vše napsal na lísteček, který bych postupně paní prodavačce diktoval a ona mi vše ochotně podávala, zaplatil bych a šel. Dneska si většina lidí také píše seznam, ale než se dostanete ke kartáčku na zuby, musíte projít sekcí s oblečením, kosmetikou, zahradním náčiním a nedej Bože sekcí s přesně těmi hračkami, po kterých vaše ratolesti bezpodmínečně touží. Tohle se zopakuje desetkrát, jelikož jsou uličky vymýšleny tak, abyste prošli kolem co největšího počtu podobných nástrah a ejhle, máte plný košík s oním lístečkem na jeho dně.

O samoobsluhách mluvím proto, že jsou ukázkou kombinace dvou klíčových věcí – tržního hospodářství a psychologie. K tomu prvnímu, je zájmem podnikatele či živnostníka mít kvalitní produkt za slušnou cenu. Díky tomu, že svých produktů hodně prodá, může investovat do své firmy a když něco zbyde, může si pro sebe a svou rodinu postavit třeba dům. Dnešní obchodník už ale ví, že produkt není vše, že se musí tzv. „prodat“ a tím se dostáváme k druhému problému. Můžete vyrábět sebelepší hodinky, ale když je řádně nezpropagujete, budete je nosit jen vy, sice budete originální, ale radši byste si postavili ten dům. Marek Prchal měl v legendárním rozhovoru na DVTV pravdu, když řekl: „Politická reklama je reklama jako každá jiná.“ Tohle věděl už Hitler, který první využil reklamy skrz rozhlas, či Stalin se svými portréty starostlivého otce národa, stejně tak Kennedy, který by nevyhrál volby, nebýt skvělé prezentace v televizi. Moderní technologie dávají lidem nové fígle, kterých lze lehce využít a svézt se na vlně pokroku informačních a komunikačních technologií. Problém sociálních sítí spočívá v tom, že Prchalova slova jsou stejně stará, jako jsou nová. Tady se dostáváme k nebezpečnému průniku reklamy a dnešního hospodářství – v pojetí mého článku se bavíme o algoritmu. Vidíme to všichni: poltická polarizace, extrémismus, babička posílající mail o tom, že F4F chtějí postřílet důchodce a nejen to, prostě takový zvláštní pocit, že každý (kromě mě) je blb.

Jak ale někdo proboha může uvěřit tomu, že je Země placatá a vše řídí Ilumináti v čele s Obamou? Klíč k pochopení záhady, proč každý kromě mě je blb, spočívá v uvědomění si, jaké k nám přichází informace. Představte si, že vám nejmenovaný vyučující zadá skupinovou prezentaci. Jako správný Prigař zamíříte na Wikipedii a vyhledáte něco jako „obecný přehled“, „nejvyšší bod Jeseníků“, „řeka Chrudimka“ a tak dále a vaši kamarádi udělají pochopitelně totéž. Měly by vám všem v týmu vyjet obdobné informace. Tedy, že obecný přehled nejde vyhledat, že nejvyšší bod Jeseníků je Praděd a podobě. Přitom právě shoda na alespoň některých pravdách je nezbytná proto, aby spolu lidé mohli mluvit a nebyli názorově fragmentováni, kdy každý rozdíl je nepřekonatelným problémem. Teď si představte takový svět, ve kterém by každý z vás viděl na Wikipedii pod tím samým heslem něco zcela jiného… Při prvním meetingu byste se dozvěděli, že všichni kolem vás jsou tak pitomí, že si nejsou schopni zjistit něco o té Chrudimce nebo Jeseníkách… Pak se dozvíte, že jeden váš kamarád našel přesně to, co jste našli i vy, takže ho náležitě pochválíte a o přestávce klábosíte o tom, jak je možné, že jen vy dva umíte vyhledat informace.

Problém sociálních sítí je v tom, že přesně takhle fungují. I kdybych na TikToku sledoval úplně stejné TikTokery jako moje kamarádka, po chvíli uvidím něco naprosto jiného, protože TikTok analyzuje, co lajkuju, jak dlouho se na to koukám, jestli to sdílím i jestli to ukládám s cílem poskytnout mi mého a jen mého nejkrásnějšího pejska na světě, který je prostě trošku jiný než kamarádčin. Každý z nás má jiné nejoblíbenější zvířátko a nehádáme se kvůli tomu, potíž je, že stejný algoritmus, který mi našel toho pejska, mi najde „fakta“ o kandidátech na prezidenta, EU, migraci i změnách klimatu, čím je zpráva neuvěřitelnější, tím líp.

Cílem sociálních sítí je přinutit lidi, aby na nich trávili co možná nejvíce času, proto nemají důvod odmítat články s injekcí desinfekce místo roušky, protože to prostě lidé více čtou, vedle článku jim nabídnou i reklamy a vydělají. Přitom náš prodejce hodinek, je prodává podle stejného klíče jako korporace – hlavně vydělat. Znamená to snad, že by byl náš prodejce hodinek padouch, který chce šířit zprávy o placaté planetě? V žádném případě, vždyť on svým podnikáním chce jen zabezpečit svou rodinu. Problém nastává, když v sobě mají korporace zakódovaný primární cíl vydělat navzdory skutečnosti, že když na TikToku strávíte několik hodin, asi to pro vás není dobře. V tom vidím hlavní rozdíl. Výrobce hodinek vyrábí hodinky pro svůj i váš užitek, abyste hodinky rádi nosili a dobře fungovaly, sociálním sítím jde jen o výdělek, byť vám hodiny, které na nich strávíte neprospívají a přispívají k osamění, ke vzniku domněnky, že krása selfie spočívá v počtu srdíček nebo k neschopnosti najít si partnera, kvůli svým nereálným představám. Přitom to není chybou jen velkých hráčů, kdyby najednou změnili své algoritmy, přijde jiná služba, která vydělá víc a tím bude úspěšnější. Jde o problém hospodářského modelu jako takového. Důvodem tohoto rozporu je fakt, že náš prodejce hodinek byl vlastně jediným hospodářským subjektem minulých století a tomu se přizpůsobil i jeho hospodářský model, který fungoval dobře. Ale stejně jako se mění technologie, musí se měnit i tyto hospodářské modely.

Nynější technologie člověku přinesly propojení, které si kladlo za cíl překonat výše zmíněné národnostní, religiózní a kulturní rozdíly, či rozdíly v socio-ekonomickém začátku člověka a z části se jim to i povedlo. Přesto nezapomínejme, že propojení samo o sobě není dobrým, či špatným, jde o to, jak ho využijeme. Proto je třeba připomínat, že vedle léků, které globalizace a propojení přináší, je nezbytné vnímat i jejich nemoci – ať už míníme nemoc COVID-19, jež vznikla mimo Evropu, a přesto jsme dnes jejím epicentrem nebo o nemoci celého lidstva, jako důsledku zastaralého hospodářského modelu, který byl stvořen pro ocel, uhlí a páru, či našeho prodeje hodinek, ale ne pro společnost, ve které roboti nahrazují lidi v zaměstnání, v níž probíhá úpadek biodiverzity a změna klimatu nebo v tomto článku rozebírané bubliny, ve kterých každý z nás vidí svou pravdu nezávisle na tom, co se děje venku.

Přesto všechno nezanevírám na sociální sítě, globalizaci a technologický progres lidstva, poněvadž zmíněné obtíže dneška s nimi nejsou nutně spojeny a stvořili jsme si je sami.

Proto věřím v postupnou, přesto razantní a tolik potřebnou změnu, která bude směřovat k výše uvedeným cílům propojení lidstva a odstranění národnostních, etnických, religiózních či kulturních zdí.

Zdroje:

Mohlo by se vám také líbit